Dva dlouhé lety, devět koncertů, dlouhé cesty po amerických dálnicích, ale i koupání v oceánu nebo společné sportování. To vše má za sebou orchestr, který počátkem března vyrazil na šestnáctidenní turné do USA. Díky pozvání Michaela Šusta jsme strávili krásný čas na jihovýchodním pobřeží Floridy.
Jednotlivá vystoupení se uskutečnila ve školách, na univerzitě, v kostelích i na verandě rancherské hospody. Orchestr reprezentovala dvacítka hudebníků ve věku 12 až 20 let. Pro posluchače jsme připravili program, v němž se kombinovala díla autorů klasické hudby od 18. do 20. století s melodiemi muzikálovými a filmovými. V sólovém partu Vivaldiho Zimy se představila Lucie Prajslerová, nový koncertní mistr orchestr. V triu s akordeonistou Radkem Škeříkem vystoupila také jeho dcera Eva (kontrabas) a houslistka Štěpánka Zámišová. Jejich Libertango (Ástora Piazzolly) bylo vždy osvěžujícím prvkem programu. Stejně jako Palladio Karl Jenkinse, které americké publikum většinou strhlo k standing ovation uprostřed koncertu.
Závěrečná část programu se vždy nesla v duchu křesťanských písní. Za našeho doprovodu je přednesli The Šust Family, tedy Michael, jeho žena Colleen a dcera Christy. S nimi jsme vystupovali už několikrát a opět to byla velmi tvůrčí a přátelská spolupráce. Navíc se starali o náš pobyt i po organizační stránce, díky nim jsme pohodlně spali, výborně jedli a Michael a Colleen a jejich přátelé Scott a Suzane nás i bezpečně vozili za koncerty od Miami až po jezero Okeechobee.
„Z toho, jak soubor hrál, jsem byl naprosto nadšený. Skvěle to zahrají, skvěle to podají. A nejvíc se mi líbilo, že každý koncert byl trochu jiný. Struktura publika se měnila, hrálo se v jiných prostorách, měnili se i místní hudebníci, kteří se v některých skladbách připojili. Ale orchestr byl stále stejný. Vlastně s každým dalším koncertem lepší a lepší. Je to prostě taková tvořivost s prvky překvapení,“ zhodnotil dobu strávenou s SSO Michael Šust.
Díky zástupci řediteli naší zušky Radku Škeříkovi, který se s námi do zámoří vypravil už podruhé, vznikla podrobná kronika. Rozhodně stojí za přečtení. Díky těmto každodenním záznamům ožívají všechny scénky, co nevymyslíš, drobnější i větší komplikace, legrácky a vtípky, sportovní klání i péče o koncertní oblečení, naše žaludky, a zejména celá ta nádherná atmosféra dvou týdnů, kdy jsme hráli, smáli se, zpívali, cestovali a prostě plně prožívali společný čas…
Radku, DÍKY… FLORIDSKÁ KRONIKA Radka Škeříka